Jsem si jistá, že nějakého introverta ve své blízkosti máte, jste s ním každodenně v kontaktu nebo jste ho už měli šanci potkat. Takový člověk toho zrovna moc nenamluví, raději sedí opodál, pozoruje okolní situaci, aniž by se k ní nějak vyjádřil, neprojevuje svůj názor, příliš se nezapojuje do akce - a to je ještě ten lepší případ. Většinou totiž sedí v ještě zazším koutě, odpojeni od okolní společnosti, nejlépe s knížkou v ruce - přesně tak to mají nejradši.
Slyšela jsem, že je přesným opakem typu člověka, který je v dnešní společnosti žádaný - extrovertní, organizovaný člověk spoléhající se spíše na své smysly než na intuici. Podle výzkumů také introverti patří k zaměstnancům s nejnižší mzdou a tvoří také nejmenší procento vdaných lidí ze všech typů osobností.
A jelikož moc dobře vím, jaké to je, ocitnout se v kůži někoho, komu dělá problém si v obchodě požádat o zmrzlinu, nebo ve škole odpovědět na otázku, ačkoliv si je jistý na 110%, rozhodla jsem se sepsat pár tipů na to, jak s podobnými lidmi komunikovat. Zároveň to pro mě bude skvělá příležitost si trochu uvědomit, v čem bych se mohla zlepšit, abych ostatním to sbližování se mnou o něco usnadnila.

Za prvé - mějte hodně trpělivosti a nezlobte se, pokud k vám hned introvert nebude nejmilejší. Je potřeba vychytat správné tempo, kterým ve sbližování se s vybraným subjektem postupovat. Introverti sice většinou vypadají docela sympaticky a komunikativně, protože v 99% případů jen sedí a usmívají se. To ale neznamená, že k němu musíte přijít, vychrlit na něj aktuální myšlenky a čekat, že se vám okamžitě otevře. Ne, ne, ne! Pěkně pomaloučku, polehoučku a ono to postupem času přijde samo. Zároveň je třeba vědět, že introverti žijí ve své bublině, kterou si bedlivě střeží, takže běda vám, jestli nám narušíte náš osobní prostor. To je jedna z milionu věcí, které dokáží každého ticháčka spolehlivě rozhodit.

I extrovertní a otevření lidé mají dny, kdy jim není příliš do smíchu a myslí se jim honí jen ten jeden pitomý zapeklitý problém, který jim zkrátka nedá spát. No a teď si představte, že žijete v kůže introverta, jenž má pořád plnou hlavou takových zapeklitých problémů. Nedivte se, že nebude nejpříjemnější, když k němu přijdete a začnete vyprávět veselou historku z oslavy stých narozenin vašeho pradědečka.

Hlavně žádné dotyky nebo přílišné přibližování. Pokud nechcete dotyčného úplně vyplašit, raději počkejte, než vás k tomu vyzve sám. Pohybujte se v jeho společnosti často a tiše vyčkávejte, než za vámi nepřijde sám. Což je na dlouho, ale ono to přijde. Další rada - nevyčkávejte tiše. Introverti se nejčastěji dávají dohromady s lidmi, kteří hodně mluví. Snažte se nenápadně zjistit, co ho zajímá a tím ho ještě méně nápadně zaujmout. Cokoliv, jen ukažte, že jste jeden z lidí, kterým bude moci naslouchat, aniž by musel projevit svůj názor. Ale ovšem pamatujte na pravidlo - všeho moc škodí. To jen abyste v jeho očích později nevypadali, spíš než zajímavý extrovert, jako otravný žvanil.

Existuje spousta dalších věcí, které bych mohla poradit, avšak myslím, že s tímhle minimem se naučí pracovat každý a další body by byli hodně individuální, to záleží na tom, jaký je váš introuš. Doufám, že vás můj historicky první článek na tomto blogu bavil a vy, moji milí introverti, zkuste poradit, co dalšího by mohli ostatní využít v praxi.